• Difúzně otevřené konstrukce
• Projektová dokumentace
• Solární tepelné zisky

Stavba více než dvaceti tisíc rodinných domů byla (ještě před krizí) zahájena na přelomu let 2007/2008 podle Českého statického úřadu. Meziročně tehdy došlo k 17% nárůstu. Lze očekávat podobný vývoj i po stabilizaci ekonomiky. Minimum domů však splňuje nároky na nízkoenergetické či dokonce pasivní bydlení, ačkoliv zájem o domy šetrné k životnímu prostředí a peněžence investora narůstá. Ostatně i v architektonických soutěžích, jako jsou Grand Prix Obce architektů, Rockwool nebo Dřevěný dům, tento typ staveb získal nejvyšší ocenění.

Nová kniha Josefa Smoly

V pravý čas proto přišel s novou knihou Stavba rodinného domu (krok za krokem) uznávaný architekt a propagátor dřevostaveb a energeticky úsporných domů Josef Smola. Čtyřsetstránková publikace, která vyšla v edici Stavitel nakladatelství GRADA již v roce 2007, je souborem praktických rad a doporučení, sledujících chronologii stavby domu. Včetně stavebně-konstrukčních detailů, technických zařízení budov anebo legislativních nároků. Autor tak činí věcným jazykem, jemuž porozumí nejen příslušníci technických profesí.

„K přednostem knihy patří to, že díky letitým zkušenostem architekta Smoly v ní najdou odpovědi na otázky nejen stavebníci energeticky úsporných domů, ale též příznivci konvenčního bydlení. Nebo ti, kteří se rozhodli pro rekonstrukci," říká Radomír Matulík, šéfredaktor redakce technické literatury nakladatelství GRADA . Publikace Stavba rodinného domu (krok za krokem) je přesto primárně zaměřena na stavbu nízkoenergetického či pasivního domu , který může jeho majitele vyjít na stejné peníze jako nadstandardní panelákový byt 3+1 o výměře 75 - 100 m2 (bez přípojek inženýrských sítí, DPH a ceny pozemku). Kniha obsahuje bohatý obrazový doprovod. A to jak doporučených způsobů řešení, tak nafocených chybných postupů a jejich následků.

Pro velký zájem je již takřka rozprodáno druhé vydání knihy a připravuje se třetí, aktualizované o nové právní předpisy. Kniha patří mezi nejprodávanější tituly ve stavebnictví v žebříčku TOP 10 a byla po právu oceněna Zlatou pečetí veletrhu For Arch 2007.

Všichni soutěžící v pořadu „Dům snů" dostali od autora knihu jako pozornost...

Situace ve výstavbě nízkoenergetických a pasivních domů

Situace ve výstavbě nízkoenergetických a pasivních domů není navzdory lepšící se situaci a osvětě stavebníků normální. Alespoň ve srovnání se západní Evropou. Pasivních domů v České republice můžeme napočítat pouze pár desítek, nízkoenergetických staveb je v Čechách kolem tisíce. Jejich investoři se nadále řadí k určitému životnímu stylu. Může s tím souviset také pocit určité pozitivní a jistě oprávněné výlučnosti. Proto téma energeticky úsporných domů překonalo hranice odborné diskuze a stalo se tak i celospolečenským tématem. Také s ohledem na globální oteplování a emise skleníkových plynů, k jejichž produkci špatně postavené domy přispívají podstatnou měrou.

Česká republika zaujímá podle posledních statistik nelichotivé 14. místo v globální soutěži o největšího znečišťovatele životního prostředí v přepočtu na hlavu, z hlediska ekologické stopy. Podílí se na tom zejména náš konzumní životní styl a výroba elektrické energie převážně v uhelných elektrárnách (Respekt č. 40/2009).

Nezanedbatelnou měrou k popularizaci uvedené problematiky přispělo rovněž občanské sdružení Centrum pasivního domu i program dotací Zelená úsporám .

Věříme, že rovněž Dům snů přispěje k diskuzím jak dále stavět?

Co rozumíme stavbou nízkoenergetického domu?

Stavbě nízkoenergetického domu předcházejí určité podmínky. Představa, že nízkoenergetický dům znamená pouze vyšší stupeň zateplení, je mylná, v českém prostředí však poměrně rozšířená, a to bohužel i v nabídce stavebních firem. Nejdůležitějším aspektem je vyváženost všech složek ovlivňujících energetickou bilanci budovy. Znamená to kombinaci nízké spotřeby tepla na vytápění (dosažené díky optimálnímu koncepčnímu i detailnímu stavebnímu řešení) a vhodné uplatnění soustav využívajících v různé míře obnovitelných zdrojů energie.

Zásady stavby nízkoenergetického a pasivního domu

Jednou ze zásad tzv. Desatera pro stavbu nízkoenergetického či pasivního domu je například správné umístění stavby na pozemku. Objekt by měl být situován u severní a východní hranice parcely, aby jižní, případně i západní průčelí mohlo sloužit jako zdroj solární energie. Základem je kompaktní tvar domu, bez zbytečných výstupků, s co nejmenším povrchem pláště vůči obestavěnému povrchu.

Důležitý je také podíl plochy oken k ochlazovanému opláštění domu. Je smutnou pravdou, že až 40 % tepelných ztrát lze přičítat právě výplním otvorů. Proto je nutné plochou oken neplýtvat. Pro oslunění a osvětlení v normě stačí u obytné místnosti jejich poměr k ploše podlahy 1/6.

Kompletní „desatero" nízkoenergetického domu publikované v knize Stavba rodinného domu (krok za krokem) nemusí být stoprocentně dodrženo, aby se stále jednalo právě o nízkoenergetický dům. Při realizaci tohoto typu stavby je třeba vycházet zejména z kvality pozemku a jeho okolí. Každý stavitel si však musí být vědom, že se od desatera odchýlil a že je třeba tento „prohřešek" kompenzovat posílením jiných vlastností domu.

Podle zkušeností odborných časopisů i stavebních portálů je mezi čtenáři velká poptávka po negativních příkladech - po tom, jak se postupovat nemá. To vyslyšel i architekt Josef Smola a ve své knize nafotil a popsal několik známých i očím skrytých prohřešků proti řádně fungujícímu domu anebo jeho estetické stránce. K cílům knihy Stavba rodinného domu (krok za krokem) patří také to, aby čtenář i bez hlubší znalosti architektury či stavebních řemesel dokázal porozumět zákonitostem v organismu stavby a nestal se rukojmím dodavatelů, jak se v současnosti - bohužel - stále často děje.

ing. arch. Josef Smola a kol. (ing. Václav Jandáček, ing. Marie Součková, Josef Sýkora): Stavba rodinného domu (krok za krokem)

GRADA Publishing, Praha 2007, 400 stran, www.grada.cz

Nové vydání knihy se již připravuje

Pro čtenáře máme dobrou zprávu. V současnosti architekt Smola dokončuje rukopis stejně „čtivé" knihy s pracovním názvem „ Manuál pro návrh a stavbu nízkoenergetických a pasivních domů".

4 otázky na závěr pro Ing. arch. Josefa Smolu:

1. Pane architekte, řada stavebníků se nízkoenergetickým domům brání pro jejich údajnou vyšší pořizovací cenu. Nereflektují na argument vyšších úspor energií, jejichž cena bude stále stoupat. Dá se s tímto přístupem cokoliv dělat? Funguje nějaká jednoduchá rovnice?

Je faktem, že pořizovací náklady energeticky úsporných domů jsou maximálně o 10 - 15% vyšší než u běžné výstavby. (Na druhou stranu si musíme uvědomit, že jen nízké procento běžné výstavby splňuje požadavky obecně závazných předpisů. Technická kvalita rodinné výstavby je v tuzemsku obecně špatná. O tomto faktu se nerado veřejně hovoří...) Návratnost více nákladů je při aktuálních cenách energií cca do 10 - 12 let. Uvidíme, jak návratnost v ekonomické rovině zrychlí období po „ropném zlomu". Největší podíl na navýšení investice má dle mých zkušeností opatrnost dodavatelů staveb, kteří si připočítávají „daň z rizika a neznalosti", že jdou do pro ně nestandardního modelu stavby. Výstavba nízkoenergetických, natož pasivních domů bude ještě delší čas v České republice v poloze experimentu, ale je skutečností, že je náročnější zejména na technologickou kázeň a koordinaci řemesel než výstavba „běžná". Z Rakouska a Německa však známe běžně příklady, kdy jsou energeticky úsporné domy cenově srovnatelné s běžnou výstavbou. Věřím proto, že i u nás tomu tak v blízké budoucnosti bude.

2. Zcela nepřesně bývá kladeno rovnítko mezi nízkoenergetické stavby a dřevostavby. Lze postavit energeticky úspornou budovu pro bydlení i z materiálů, jako jsou oblíbené beton, sklo a kov?

Moderní dřevostavby, (tím myslím sendvičové stavby na bázi lehké sloupkové konstrukce, nikoliv roubenky a sruby) mají z povahy své vícevrstvé konstrukce významně nakročeno k nízkoenergetickému standardu. Rovněž firmy zaměřené na dřevostavby obvykle zvládají velmi dobře problematiku realizace nízkoenergetického domu.

Lze říci, že energeticky úsporné domy lze realizovat z jakéhokoliv vhodného stavebního materiálu. Architekt by měl klientovi nestranně a kvalifikovaně vysvětlit vlastnosti jednotlivých konstrukcí a na klientovi je, aby se rozhodl, on to přece platí...

Jsou, však materiály z kterých realizovat nízkoenergetické stavby by byl v širším kontextu (vhodnost pro tento účel a vliv materiálu na okolní prostředí v celém životním cyklu -  zejména vyvolané emise oxidu dusíku a síry) výrazný protimluv. Je to právě zmíněná ocel, nebo dokonce hliník (!), ale například i cihelné tvárnice typu „term". Zkrátka vyhýbejme se tomu „co se peče".

3.  Ve své knize ukazujete řadu chyb, kterých se dopouštějí drobní stavebníci i velké firmy. Co patří k těm zásadním - k těm, které mohu v důsledku významně ovlivnit energetickou bilanci celého domu?

Prvotní je vybrat kvalitního architekta a rovněž tak stavební firmu. (Je známo, že levný projekt nebude kvalitní a nejnižší nabídka nereprezentuje kvalitní práci). Zcela jistě se vyhneme svépomoci, kutilství a kamarádům - moderní funkční dům se takto postavit nedá.

Stavební firmu bude kontrolovat (nejlépe denně) zkušený technický dozor investora - vícenáklady s jeho činností spojené se nám bohatě zaplatí v dosažené kvalitě.

Soustředíme se na:

• dodržování projektu - změny navržené stavební firmou jsou často na úkor kvality a životnosti stavby,
• dodržování technologických postupů stanovených výrobci, zejména správné tj. relativně vzduchotěsné zabudování (páskování) oken, provedení parozábran a zateplovacího systému
• kontrolu přerušení tepelných mostů a vazeb
• pravidelně dokumentujeme postup stavby pro případ pozdějších reklamací... foto, video.

4.    Dost investorů se rozhoduje, jaký způsob vytápění zvolit do svého domu. Zda kotle na plyn či elektřinu nebo kombinovaný, zda kotle na dřevo, biomasu atd. Co je z vašeho pohledu pro drobného stavebníka nejschůdnější a pro životní prostředí nejšetrnější? (Hodně se například hovoří o principech permakultury, kdy jsou kamna na dřevo používány i pro sušení jídla, oblečení atd.)

Musím předeslat, že nejsem odborník v oboru vytápění, jsou jistě povolanější...

V současnosti nemá logiku realizovat jiný dům než alespoň nízkoenergetický, ostatně například v sousedním Horním Rakousku je to s účinností od 1. ledna 2007 uzákoněno. Je to obecný evropský trend a v dohledné době to bude zakotveno rovněž v domácí legislativě.

Koncepce stavební části domu by měla zajistit minimální potřebu tepla na vytápění, ohřev vody, svícení i vaření. To jsou ty známé principy - umístění na pozemku, jednoduchý kompaktní tvar, optimalizace oken, atd. Jak známo nejlevnější je ta energie, která se nemusí vyrobit...

V případě, že učiním vše proto, abych energií spotřeboval co nejméně, včetně rekuperace tepla, není nemravné topit například elektrikou. Moje spotřeba bude pětinová oproti sousedovi s tradičním domem.

Jako doplňkový zdroj, zejména pro přechodná období naši klienti oceňují krbová kamna, či uzavřenou krbovou vložku na dřevo. Případný bazén přednostně obslouží solární kolektory. Pro splachování WC již běžně používáme užitkovou vodu ze střechy.

Permakulturu považuji za inspirativní styl a způsob života, který může přinést i konzervativnímu stavitelství konzumní společnosti nové podněty. Souvisí s tím i údržba kulturní krajiny a záchrana historického stavebního dědictví mimo města. Zejména pro mladé lidi je to zajímavá alternativa a zkušenost hodná následování...